Výplně zubů
Výběr vhodného materiálu pro výplň v zubu záleží na mnoha faktorech. Výplň by měla být nejen estetická, ale zároveň i bezpečná, trvanlivá a funkční. Proto je při výběru nejvhodnějšího materiálu pro daný zub nezbytné zhodnotit stupeň kazivosti u pacienta, umístění výplně, rozsah vyplňovaného defektu, mechanickou zátěž zubu i požadavky pacienta. Po zhodnocení uvedených kritérií lékař vybírá nejvhodnější ze tří typů existujících výplní: výplní z amalgámu, kompozitu, nebo skloionomerního cementu.
AMALGÁM
Amalgám je mechanicky odolnou, a v optimálním případě i velmi trvanlivou výplní. Tento materiál patří k jedněm z nejstarších materiálů, používaných v zubním lékařství. Jeho výhodou je pevnost a odolnost ke žvýkacím silám, antibakteriální vlastnosti, schopnost "samoutěsnění se" v zubu (důsledek jeho vnitřní koroze), nižší cena a relativně snadné zhotovení výplně. Pokud je výplň z amalgámu kvalitně zhotovena, má v postranním úseku (stoličky, třenové zuby) nejdelší trvanlivost ze všech výplňových materiálů. Zvláště vhodný je amalgám tam, kde ostatní materiály selhávají - v ústech se zhoršenou hygienou, zvýšenou kazivostí, v oblasti, kde okraj výplně zasahuje pod dáseň. Nevýhodný je jeho kovový vzhled, pacienti jej často nazývají "černou plombou". Dalším handicapem amalgámu je potřeba vrtat zub zpravidla o něco více, než je skutečný rozsah kazu. V zubu totiž drží pouze mechanickým zaklíněním, a tak musí mít výplň zhotovená z amalgámu dostatečnou retenci, jinak by opakovaně ze zubu vypadla. Důsledkem nutnosti většího „vrtání" pro amalgám je u rozsáhlejších výplní nebezpečí vzniku prasklin v oslabené sklovině, s následným odlomením oslabené části korunky zubu. Proto také amalgám není vhodný ke zhotovení výplně u zubů s rozsáhlou destrukcí korunky. Dostavba zubu estetickou výplní z kompozita či náhrada chybějících tkání umělou korunkou je vhodnější alternativou.
Bojíte se amalgámu?
Strach ze rtuti je hlavním důvodem, proč si často pacienti nechávají vyměňovat mnohdy vyhovující amalgámové výplně. Často jsou k těmto obavám navedeni pomocí léčitelů či homeopatů. Množství uvolněné rtuti skutečně není zcela nulové a záleží na typu použitého amalgámu. Z tohoto úhlu pohledu však v uplynulých desetiletích zaznamenal amalgám velký pokrok. Ve starších typech amalgámů během tuhnutí výplně nezreagovala všechna rtuť, a tak určitý díl z tohoto zbytkového množství volné rtuti ve výplni byl uvolňován, zejména bezprostředně po jejím zhotovení. V organismu je většina rtuti postupně vylučována trávicím ústrojím. Navíc jde o méně než 1/4 (těsně po zhotovení výplně 1/2) množství toxických sloučenin rtuti, které člověk denně přijme potravou. Lidé žijící na mořském pobřeží a na ostrovech mají množství rtuti v krvi a moči běžně zvýšené, ať už mají či nemají amalgámové výplně. Je to způsobeno zvýšenou konzumací ryb. Nové typy amalgámů již po ztuhnutí žádnou rtuť neuvolňují. Jedná se o tzv. „non-gamma-dvě" amalgám (non γ 2). Jednotlivé složky amalgámu jsou upraveny tak, aby byla i zbytková rtuť ve fázi tuhnutí vychytána a zůstala v amalgámu trvale vázána. Pokud zůstane amalgám Vaší výplní volby, pak vězte, že právě tento typ amalgámu Vám bude v rukou našich lékařů zhotoven.
O neškodnosti amalgámu nejlépe svědčí velice přísné stanovisko americké stomatologické asociace (ADA), že bez přání pacienta je výměna vyhovující amalgámové výplně za jinou krajně neetická! Stanovisko ministra zdravotnictví SRN je rovněž výmluvné: "...mezi dentálními výplňovými materiály neexistuje pořadí možné škodlivosti a nebo rizika jejich používání pro pacienty. Každý materiál musí být používán tam, kde se jeho vlastnosti v každém jednotlivém případě nejlépe uplatní... Rozhodnutí o použití toho či onoho materiálu přísluší pouze zubnímu lékaři, samozřejmě po poradě s pacientem..." Dalším výmluvným argumentem proti "zaručeným" informacím anti-amalgamistů je jedna z nejdelších studií zabývajících se vlivem amalgámu na lidské zdraví, která proběhla ve Švédsku. Tato studie kolektivu lékařů různých oborů pod vedením doktorky Ahlqwistové byla zahájena v letech 1968-69 a byla zaměřena především na celkový zdravotní stav všech 1462 zúčastněných žen v porovnání s počtem plošek jejich amalgámových výplní. Výzkumný kolektiv sledoval převážně onemocnění nejčastěji neprávem spojované se zubním amalgámem. Během více jak 20 let trvání studie proběhlo několik komplexních vyšetření zdravotního stavu pacientek. Výsledky studie prokázaly, že švédské ženy s větším množstvím amalgámových výplní jsou zdravější než ženy s malým množstvím výplní nebo bez nich...
KOMPOZITA
Kompozitní (bílé) výplně prochází v posledních letech prudkým vývojem, díky čemuž se staly téměř univerzálním materiálem. Kdo by nechtěl vysoce estetické, "bílé" výplně? V předních zubech, v oblastech, které jsou při úsměvu vidět, či tam, kde chceme nahradit úrazem ztracenou sklovinu, jsou kompozity nezastupitelné. Jedná se tedy o vysoce estetické, dostatečně odolné, a pro opravu zubů v linii úsměvu nezastupitelné materiály. Kompozitum je speciální plast (velmi zjednodušeně řečeno, je to pryskyřice naplněná rozemletým sklem), který se váže k zubu mechanicky i chemicky. To je velká výhoda při „vrtání" zubu, kdy stačí odstranit pouze kaz. Další úprava a rozšíření preparace do zdravých tkání, která je nezbytná u amalgámu, zde v zásadě není potřebná. Kompozitum tuhne po osvícení modrým světlem o vlnové délce 420-500 nm. Aby byla výplň z kompozita kvalitní a trvanlivá, vyžaduje vrstvení, tj. postupné nanášení a nasvěcování malých vrstviček hmoty do zubu. Proto je zhotovení kompozitní výplně časově i technicky náročné. Bílá výplň je ideální tam, kde není vhodný amalgám. Nejčastěji jsou to estetické indikace. Jiným důvodem může být příliš rozsáhlá destrukce zubu, kde by amalgám měl nedostatečnou retenci či působil v zubu jako přílišný klín, který by jej rozlomil. Ideální jsou také v případě velmi malých kazivých lézí, kde šetří okolní, zdravé zubní tkáně před nadměrnou preparací. Kompozitní materiály jsou používány nejen jako výplně, ale také k estetické úpravě předních zubů při jejich špatném postavení, tvaru a zabarvení (tzv.přímé fasetování). V případě velkých mezizubních prostorů lze kompozitem zuby rozšířit a tím mezery odstranit.
SKLOIONOMERY
Alternativou k výše uvedeným výplním jsou skloionomerní cementy, rovněž poměrně estetické, mléčně zabarvené materiály. Skloionomerní cementy mají ve spektru svých vlastností od obou předchozích trochu. Jsou dostatečně estetické, mají antikariézní vlastnosti, a jednoduchou manipulaci. Nejsou však tolik mechanicky odolné, jako např. amalgám, a tak vysoce estetické, jako kompozit. Do svého okolí uvolňují skloionomerní výplně fluoridové ionty a pomáhají tak v ochraně zubu před zubním kazem. Jejich nevýhodou je malá odolnost proti žvýkacímu tlaku, nižší pevnost vazby na tvrdé zubní tkáně a citlivost na způsob zpracování. Jako slibné se jeví kombinace těchto cementů s kompozity, tzv. "sendvičová výplň", která slouží jako bezpečná a přitom estetická náhrada amalgámu. Antibakteriální vlastnosti skloionomerů jsou nejvyšší ze všech tří uvedených materiálů. Proto jsou obzvláště vhodné do úst s vysokou kazivostí a pro ošetření mléčných zubů. Jejich předností je tedy bezpečnost, avšak za cenu kratší trvanlivosti.
Jak je patrné, na ideální a univerzálně použitelný materiál pro ošetření všech typů, velikostí a rozsahů kazu si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Existují však možnosti, jak stávající materiály vhodně kombinovat. Cílem takové snahy je dosažení výsledku uspokojivého po stránce nejen estetické a funkční, ale i z hlediska dlouhodobé trvanlivosti a bezpečnosti vůči lidskému organismu.
