Implantáty
Implantáty jsou umělé náhrady zubů. Poskytují řešení při ztrátě zubu, stejně jako umělý chrup (protéza) či pevný můstek. Na rozdíl od uvedených náhrad však mají několikeré výhody: jsou pevně uchyceny v kosti, podobně jako kořen zubu. Pro jejich zavedení se nemusí brousit či jinak upravovat sousední zuby, což je nevýhoda můstků. Je-li zhotoven z kvalitního materiálu a dobře zaveden do kvalitní kosti, může implantát sloužit jako kvalitní náhrada zubu po desítky let.
Implantát se skládá ze dvou částí: zubního kořene z titanu, který jako kov organismus nikterak nezatěžuje. Ten je během malého chirurgického zákroku umístěn do kosti v čelisti, do místa původního kořene chybějícího zubu. Kost v okolí implantátu dorůstá a upevní jej tak do trvalé pozice. Krček implantátu je umístěn pod dásní, vyčnívá mírně nad úroveň dásně, a slouží jako kotva i opora pro druhou část implantátu. Po dobu 2-3 měsíců od zavedení náhrady kořene probíhá hojení, během kterého se vytvoří pevné spojení mezi kostí a implantátem. Tento proces se nazývá oseointegrace. Po vhojení implantátu je na část vyčnívající z dásně v zubní laboratoři vyroben pahýl, simulující zub nabroušený na korunku. Na něj je poté klasickým způsobem zhotovena metalokeramická korunka.
Implantát však nemusí sloužit pouze k náhradě jednoho chybějícího zubu. Při větším počtu chybějících zubů lze zavést implantátů hned několik a spojit je v můstek. Pokud chybí všechny nebo téměř všechny zuby a kost čelisti je kvalitní, lze zavedený implantát využít pro kotvení snímatelné náhrady. Tak lze obejít problém s nedržící protézou.
Téměř každý jedinec, bez závislosti na věku, je vhodným kandidátem pro implantaci. Výjimku tvoří pacienti s těžkými systémovými chorobami či těžce narušeným imunitním systémem, podobně jako velmi silní kuřáci. U těchto lidí může být narušena úspěšnost první fáze - vhojování implantátu do kosti
Příprava pacienta spočívá v jeho řádné konzultaci se specialistou, který implantáty zavádí. Ten nejprve provede podrobné vyšetření dutiny ústní a anamnézu, pro získání představy o celkovém stavu organismu. Má-li být zhodnocena šance na dobré vhojení implantátu, musí lékař předem na speciálním rentgenovém snímku posoudit množství, tvar, hustotu a celkovou kvalitu kosti. Po získání potřebných informací lékař s pacientem diskutuje o vhodnosti této metody, jejích výhodách, průběhu zákroku a případných komplikacích; závěrem spolu učiní konečné rozhodnutí.
TYPY IMPLANTÁTŮ
Kořenový implantát patří mezi nejčastější. Pro úspěšnost této metody musí být kost dostatečně hluboká a široká, aby poskytovala pevné zázemí. Implantáty se vyrábí nejčastěji z titanu. Samotný proces implantace je rozdělena na tři části: chirurgickou, hojící a protetickou.
V první fázi je kost umrtvena lokálním anestetikem, dáseň je odklopena od kosti v místě zavedení, implantát je vpraven (doslova vešroubován) a dáseň je kolem něj zašita několika stehy. Při dobrém hojení jsou stehy vyjmuty za 1 týden po výkonu.
Ve druhé fázi kost kolem implantátu dorůstá a splývá s jeho povrchem. Délka vhojení závisí na mnoha faktorech. Obecně lze říct, že trvá přibližně 2-3 měsíce, v případě zhoršeného vhojování až 6 měsíců.
Ve třetí fázi se na implantát již viditelný v dutině ústní nasadí podpěra, která uchycuje můstek, korunku nebo protézu.
Ostatní druhy implantátů se používají jen zřídka, a dnes jsou považovány spíše za zastaralé. Subperiostální implantát byl využíván především u lidí, jejichž kost nebyla dostatečně silná pro kořenový implantát. Implantát byl umístěn pod dáseň, nad kost, kterou po jejím obvodu objímal. Dnes je tato metoda méně užívaná; všude, kde je to možné, je nahrazována tzv. augmentací kosti (zesílením, doplněním umělou kostí). Rámový, patrový a transoseální implantát byly také využívány v případě velké ochablosti horní nebo dolní čelisti, kde nebylo možné využít kvalitní kost pro kořenový implantát.
AUGMENTACE A TRANSPLANTACE KOSTI
Nedostatek kosti v čelisti ještě nemusí znamenat neúspěch implantace. Pro její doplnění lze ve správně zvolených případech využít buď kost z vlastního těla, nebo kost umělou, náhradní. Tento zákrok se provádí před vlastní implantací (zpravidla při transplantaci vlastní kosti pacienta), nebo současně s ní (augmentace kosti). Vhojování implantátu v těchto případech vyžaduje delší dobu než obvykle, zpravidla 6-9 měsíců.
MOŽNÉ KOMPLIKACE
Implantace jako taková má vysoké procento úspěšnosti - více než 90%. Pokud k neúspěchu dochází, pak v případě, že vlastní implantát po zavedení do kosti nebyl imunitním systémem pacienta přijat. Na nezdárném vhojování se může podílet nikotin u silných kuřáků, dále pak některé druhy léků a primárně i nedostatečné množství kosti v okolí implantátu. Alergie na titan může být také důvodem, i když je velmi vzácná. Další překážkou může být infekce kosti během implantace nebo v průběhu vhojování. Pokud se však z jakýchkoliv důvodů nebyl implantát kostí přijat, je z kosti vyjmut a po několika měsících může být pokus znovu zopakován.
